Vladimír Véla - Vzhůru srdce

Vladimír Véla se tu prvně přestavil v Galerii Šumperska na společné výstavě dvanácti mladých malířů (Paintomorrow) už v roce 2012 třemi obrazy (Zvonice, E a Krmelec) z roku 2011. Zaujal na první pohled hutně malířskou formou lapidárních tvarů. Jsou oživenou vzpomínkou na čirý úžas z času dětství, na první tajemné uvidění obyčejných věcí ještě anebo znovu bezejmenných a ve skrytosti až magicky působících. Vratkost pojmu abstrakce je zřejmá, jde jen o míru zobecnění očividně známého, kdysi kdesi i právě teď prožívaného a dotýkaného.

Malba je mu mírou zobrazení věci v podobě redukovaného zlomku výchozího motivu, třeba i prostého a nahodilého. Kotví a zraje v intuitivním zpracování jejím procesem a je ve volném propojení se skutečností dovedena do chvíle, kdy sama řekne, že je obraz hotový a něčím vzrušující.

Obraz je pak vytušeným znamením. Stal se svébytným znakem nové skutečnosti. Je sám sebou a nám protějškem v živém setkání tváří v tvář. Je bytostí a zve k rozhovoru. Jeho častá osová souměrnost tvaru k němu vyzývá. Navozuje vstřícnost pohledu, neúhybně, z očí do očí. Řečí beze slov, jinak, a přece shodně s meditacemi uhlových kreseb Jiřího Kornatovského, vtahuje do sebe. Utlumením tónu barev zesiluje pocit posvátna a k ponoru v něm vybízí podobně, jako Boštíkovy kruhy nebo disky Zeithammlovy.

Výstava je výraznou závěrečnou větou skladby končícího roku. Souborem pláten převážně ze dvou předchozích let a nových maleb na papíře vyzařuje do prostoru galerie přesvědčivou sílu výmluvného ticha. K mé radosti...

Miroslav Koval