Dalibor Bednář - Se Sudkem za zády

S Daliborem Bednářem se známe od roku 2009, kdy mne pozval do "Galerie 7", kterou se svou ženou Janou v Ostravě deset let provozovali. S výstavou ho tu předešel už v březnu 2003 jeho jmenovec Jiří. Jím pomalovaný dřevěný koník, nalezený při svozu odpadů, stal se jejich galerii talismanem. Tak jako Jiří v malbě, je i Dalibor ve fotografii ryzím amatérem, v plné míře zaujetí anebo snad až v zajetí v ní. Fotografuje z čiré radosti a vnitřní nezbytnosti. I v digitálním čase trvá na analogové podobě, staví na jejích nenahraditelných kvalitách a vlastnoručním zpracování v temné komoře; na černobílém podání, které vyloučením barvy posílí tvar a vede k pevnému řádu zobrazeného motivu.

Od roku 2001, od kterého souvisle vystavuje, zrodila se dlouhá řada jeho cyklů, kromě Ocelového města z roku 2014 vesměs černobílých. Byla to Evropa na dlani / 2001, Jemné křivky těla / 2002, Paříž, Paříž / 2005, Krajiny vnitřní a vnější /  2007, Osm snímků pro Františka / 2009, Banát / 2010, Markéta / 2011, Tři na Ukrajině / 2012, (ne)známí / 2012, Lidé na pouti / 2013. Ten nejnovější s názvem Se Sudkem za zády (poklona mistrovi hned ke dvěma výročím, sto dvaceti letům od jeho narození a čtyřiceti od úmrtí) je jádrem listopadové výstavy. Je to dvacet kontaktních fotografií v rámech 40x50 cm, snímaných historickými přístroji Magnola 13x18 cm a Linhof Technika 9x12 cm, fotoaparáty podobnými Sudkovým. Rodily se v průběhu tří let na Hukvaldech a v pralese Mionší, kam Josef Sudek rád se svým "asákem", Petrem Helbichem (*1929) jezdil fotografovat. Znovu tak po šedesáti letech zaznamenávají trvání v proměnách místa, přírody a života v ní.
Šumperská výstava opakuje dvě předchozí, letos uspořádané na Hukvaldech a v Mostech u Jablunkova. Ale i jiné Bednářovy snímky, zastoupené v ukázkách na stolech uprostřed galerie, řadí se k beskydským do zjevných souvislostí a dominantní soubor jeho rozšířením dolaďují. Společně vtahují do bezčasí okamžiku zapsaného v prapaměti bytí. Jejich "dobré světlo" měkce obepíná tvary a obaluje tichem, které hladí.

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<