Helena Samohelová - Geometrický princip v keramice

Ovládnutí hlíny vyžaduje speciální individuální dovednost, čas, trpělivost i energii. Jde o hmotu disponující výraznou plasticitou, tvárností, dovolující realizace od monumentálních objektů přes drobné útvary, jemné, křehké plastiky a propracované detaily po zcela originální vizuální realizace pronikající do současného vizuálního umění. Při respektu keramických zákonů, které nelze obejít, v kombinaci s ovládnutím nových principů myšlení o hmotě, skýtá hlína zvláštní prostor pro neomezenou tvarovou vizuální improvizaci. Helena Samohelová je příkladem autorky, která skrze svou keramickou tvorbu poukazuje na specifičnost i oprávněný respekt vnímání média hlíny v současných uměleckých diskurzech. Heleninou doménou je jazyk geometrické abstrakce, odrážející se jak v objektové, tak reliéfové tvorbě. Prostorovému a strukturálnímu uspořádání dominují jednoduché tvary, které do sebe velmi citlivě vstřebávají principy rytmizace prostorových forem. S hravostí a smyslem pro humor se zmocňuje poddajnosti hlíny v efektu jedné strany, jedné hrany Möbiovy smyčky, kterou deformuje a transformuje z dvojrozměrné plochy do trojrozměrné dimenze. Fascinuje jednoduchostí, zároveň princip lichého počtu příčných přetočení dává impulz k nekonečným formacím nikdy nekončících a nezačínajících komplikovaných přechodů rubů a líců. Jde zde o konstrukci monumentu pohybu, časovosti, linii myšlenkového řetězení, prolínání a proplétání dvou stejných tvarů, ale i o prostor k rozporování či přijetí kontrastů. Zajímá ji polarita pozitivu a negativu, konkávních a konvexních tvarů, kde se promítá téma jedinečnosti energie člověka ve své každodennosti, zemitosti i přirozeném spojení s přírodními materiály, s podstatou bytí. Ne nadarmo platí, že jednoduchost je nekonečná dokonalost.

Helena Samohelová patří k výrazným osobnostem české keramické tvorby, kteří do uměleckého života vstupovali v době, která na jednu stranu na chvíli otevírala naděje na relativní svobodu tvorby, na druhé straně ji však normalizace velmi rychle zavřela. Sledujeme-li průřez Heleniny práce od jejích začátků po dnešek, její přínos spočívá ve vyvážené komplexnosti, ať již jde o vlastní volnou tvorbu, tak její průniky do architektury skrze originální reliéfní obklady. Řadu realizací Heleniných plastik a reliéfů najdeme ve veřejném prostoru coby součást pražské architektonické realizace: např. keramický obklad restaurace v obchodním domě Kotva (1974), stěna v bývalé České spořitelně na Jungmannově ulici v Praze (1975), bufet personálu Kongresového centra v Praze (1980), design stanice Můstek metra B a stěna ve druhém vestibulu (1985), stěna Mensy Jaderné fyziky UK v Praze Tróji (1986), hala bazénu hotelu Panorama (1986) nebo dnes už téměř neexistující keramické obklady ve vestibulu pražského hlavního nádraží, které zmizely při rekonstrukci. Její práci najdeme i v izraelském městském divadle Beer Sheva.

Výstava nabídne retrospektivní ochutnávku průřezem drobné objektové a reliéfní tvorby Heleny Samohelové, ale i podnět k hledání geometrického principu při pražských toulkách..

Pavlína Vogelová, srpen 2022