Lubomír Janečka - Bronzy a kresby

Pátá šumperská výstava Lubomíra Janečky je zaměřena na práci sochařskou. Jejím jádrem jsou snímky bronzové hlavy Václava Havla pro sídlo Rady Evropy ve Štrasburku a pro Kongres USA ve Washingtonu. Je provázena souborem přípravných kreseb k ní a ke dvěma jiným, tu vystaveným hlavám básníka Emila Juliše a historika umění Jiřího Šetlíka. Vznikly souběžně hned s několika variacemi Havlovy hlavy v létě roku 2012 v neskutečně krátkém čase a ve skromných podmínkách domku v Uherském Brodě.

Už samo zadání Havlovy hlavy, v obou místech osazení právem skvěle přijaté, vyvolalo ale tady doma řadu nedorozumění, střetů se závistí a nesmyslných pomluv. Zuřivá protestní petice proti ní sepsaná sochařem Michalem Blažkem a pak podepsaná řadou nahodilých návštěvníků oslavy narozenin Svatopluka Karáska, kteří hlavu vůbec neviděli, stejně jako tehdy ještě ani autor petice sám, znejistila některé zúčastněné natolik, že se od ní na čas raději v tichosti distancovali. Vrcholem směšnosti bylo nečekané Blažkovo setkání s výslednou hlavou ve slévárně v Horní Kalné. Netušíc, že jde o ni, nadšeně ji pochválil. Vím dobře, o čem tu mluvím. Na rozdíl od kritiků byli jsme přímými svědky, viděli Luboše v Brodě při práci, a nevím, kdo by se mu v ní i za daleko lepších podmínek mohl vyrovnat.

Množství kreseb, kterými se dohledával výrazu tváře Václava Havla a kterého tu v jeho nezaměnitelné roli před i po listopadu 1989 sám nezažil, bylo až fascinující. Část jich, podobně jako portrétních kreseb Jiřího Šetlíka a Emila Juliše, už rozdal, a do poslední chvíle nebudu vědět, kolik z nich se podaří na výstavu zapůjčit. Přestože něco z nedostupného doplní jenom fotografie, je mimořádnou událostí. Původní představa jejího následného uspořádání v pražské Knihovně Václava Havla se zadrhla na tamních změnách a je odložena na později. Ta zdejší je shodou okolností v programu galerie dvěstěšedesátá a je tak i jubilejní.

Miroslav Koval

Busta Václava Havla pro Capitol 2014

Na portrétu Václava Havla jsem začal pracovat v létě 2012. Během čtení jeho knih a her a během prohlížení stovek jeho fotografií, začal mne zajímat nejenom jako politik ale i jako člověk. Snažil jsem se přijít na to, jak nejlépe vyjádřit jeho osobnost. V rámci tohoto hledání jsem vytvořil několik portrétů, každý z jiného období jeho života. Byly to portréty z doby jeho disidentského mládi, z doby, kdy byl opakovaně vězněn, z období sametové revoluce a jeho presidentství a také portrét z posledních let jeho života, kdy bojoval s těžkou nemocí.
Tak vzniklo devět skic v hlíně či sádře. Každá z nich se po dalším zpracování mohla vyvinout v ten portrét člověka Václava Havla, ke kterému jsem se snažil propracovat. Já jsem si ale musel vybrat a soustředit se jen na jeden. Rozhodl jsem se pro portrét z doby krátce po Revoluci. Když jsem později odléval bustu pro Kapitol, uvědomil jsem si, že to byla také doba, kdy pronesl svůj projev před US Kongresem. Nazval jsem tento portrét Havel Vítěz a doufám, že to je Havel, jak si ho pamatuje americká veřejnost: plný života a naděje – pro svou zemi a pro celý svět.
Modelace busty je expresívní. Mým cílem bylo zachytit Havlovu jasnou a otevřenou povahu, neochvějnost jeho přesvědčení a také laskavost vůči lidem. Busta je odlita do bronzu a pozlacena. Konečnou patinu jsem aplikoval až na zlato. Chtěl jsem, aby cela busta evokovala zlatý nugget či zlatou hroudu, zvlášť ze zadního pohledu.
Podstavec je vysekán do kanadské žuly, nazývané magpie. Když jsem kámen zpracovával, použil jsem jen málo leštění. Způsob zpracování žuly musel korespondovat se způsobem, jakým jsem modeloval bustu. Nepotlačil jsem zcela stopy dláta na povrchu podstavce protože jsem chtěl zachovat určitou dramatičnost povrchu tohoto krásného kamene. Chtěl jsem vytvořit plastiku, která by působila dojmem živého artefaktu, ne statického objektu.
Bronz a zlato písmen, českého lva a českého znaku jsou ozvěnou bronzu a zlata busty. Český lev na levé stěně piedestalu odkazuje na dějiny české státnosti. Dvojocasý lev se objevuje jako symbol vládnoucí české dynastie už ve 13. století. Znak na přední straně piedestalu je současným oficiálním znakem České republiky, který zobrazuje Českého lva, Moravskou orlici a Slezskou orlici, symboly tří historických zemí Koruny České.
Vložil jsem do žulového podstavce tři malé kameny. Všechny pocházejí přímo z Čech. Achát, umístěný u Havlova citátu na pravé stěně podstavce, pochází z Českého ráje. Achát byl jeden z polodrahokamů domácího původu, kterým Karel IV. nechal vyzdobit stěny kaple Svatého Václava, patrona České země, v katedrále Svatého Víta na Pražském hradě. Pražský hrad je silným symbolem státnosti a nezávislosti českého národa.
Další kámen, vltavín nebo také moldavit, je vzácný kámen meteoritického původu, který se nalézá téměř výhradně v údolí řeky Vltavy a od ní má také svoje jméno. Řeka Vltava protéká Prahou a je pro Čechy legendární řekou. V době před svým presidentstvím, žil Václav Havel na pravém břehu této řeky  v Praze.
Třetí kámen je obyčejný kamínek ze zahrady letního domku na Hrádečku. Václav Havel zde strávil hodně času v době svého disidentství. Zde se setkával s přáteli, odpočíval a zde také pracoval. V prosinci roku 2011 tu také v pokoji zemřel.
Uložil jsem tyto tři kameny do podstavce busty jako malou upomínku na jeho zemi a lidi, kteří ho tam měli rádi a respektovali ho a kterým nyní chybí nejen jako politik ale také jako dobrý a statečný člověk.

Lubomír Janečka

Poznámky:

Tento komentář ke zpracování busty a piedestalu jsem napsal v angličtině na požádání Václav Havel Library Foundation pro kancelář mluvčího US kongresu na podzim 2014. Originální verzi lze najít na: http://speaker.gov/general/havel-bust-sculptor-s-own-words
Achát pro piedestal zpracoval a poslal mi Štepán Koval ze Sobotína, Vltavín přišel od Jirky Poslušného z Prahy a kamínek z Hrádečku vybral pan Krob, soused a přítel Václav Havla.

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<