Tomáš Lampar - Kresby a enkaustiky

Znovu po devíti letech vystavuje tu Tomáš svou plnou souhru očividného s vizí v mysli probuzenou a z kreseb se rodící. Už sám proces, volba materiálů a způsob práce s nimi je obsahem jejich výpovědi. Počítá s jedinečnou stopou v krbu vypálených uhlů, s ryzí krásou směsi starého vosku, dřevěného popela a železné rudy v enkaustice, se stékavostí vody v akvarelu...

Podobně splývá v něm vůle s poddajností. Navenek působí až zasněně, překvapí ale pevným stiskem ruky. Kreslí v ucelených řadách a nevrací se k cyklu jednou uzavřenému. Zato samo kreslení je mu návratem do chvíle nad kovadlinou, k četbě Kalevaly, Ovidia a Homéra, k radosti z nádherné houby nebo k šumění deště v listoví.

Protiklady stírá s přirozenou lehkostí... pevnost i v křehkosti, jistota ve chvění, věcnost v nepolapitelnosti, sametová měkkost s vůlí sevřít do dlaně unikající a ukovat stíny, jemné záchvěvy prchavého vpečetit do spleti čar a hmoty barev... to všechno je mu snad už do vínku dané. Dokáže uchránit křehkou svobodu a nespoutatelnost bezejmenného. Do ní se ponořit, být tvarem beztvarému, vůlí bezděčného, jeho branou bez zábran a čirou průhledností, otevřenou příchozímu. Plynout bez pohybu a stát se kresebnou sítí k ulovení dechu, paprsku světla nebo větru v oblacích. Být živým zpřítomněním dotyků dávných i budoucích, ať už květináčů na parapetu nebo krajin z popela, tušených tkání vláčných těl v jiskření mezi úderem kladiva a žhavým železem na kovadlině... ve zrození nových světů v mysli i v samém středu všeho bytí. V jeho prapodstatě a v popření času jedinečným okamžikem.

To všechno mu pevně srůstá a obojí vidění, očima i myslí, je stejně skutečnou a stejně uhrančivou cestou niterného růstu. Výslednými kresbami je radostí i jen listovat a výstava je proto vzácnou, až sváteční příležitostí k živému setkání s nim.

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<