Petr Vacík - Jiskry vzájemnosti - fotografie

Petr Vacík od dětství fotografuje, i chemii studoval snad jen proto, aby uměl připravit ty nejlepší roztoky. Dokonalostí snímků je až uhranutý a fotografování je mu nezbytností. Pramení z touhy lépe vidět a skrze uviděné obrazy pronikat průrvou z vnější reality k jádru, na samé dno zázraku života a do radosti. Pozorné vidění je mu tak duchovní očistou. Je návratem do nitra prvotní jednoty pohledem do zrcadla čiré mysli, bez závoje matoucího pojmenování, a nejraději má nedořečené, vábící tajemstvím.

Umí čekat až sám obraz přijde za ním. Vrací se mu někdy třeba po letech, v pravém okamžiku souhry světla s motivem. Znovu zkouší a tříbí, aby jindy v časové tísni zachytil rázem prchavý záblesk náhle darované síly jedinečného záběru. Zajímá ho víc odvrácená strana události, ticho v zákulisí, tam kdesi za zástěnou, a často i nahodilý snímek, zdánlivě nevýznamný, je nečekaným úlovkem.

Dlouho nevystavoval, soubory nechával doma zrát a jeho fotografie znali jenom přátelé. Převažují ty ze vzdálených míst. Vznikaly na studiích a stážích, na cestách do Izraele, za jeho působení ve Vatikánském rozhlase, na misiích v Indii nebo při pobytu v Americe, a přece mu ze všeho důvěrně dýchne zřetelná blízkost v tom nejpodstatnějším: v plné míře sdíleného prožívání přítomné chvíle všední i sváteční.

Prvně je vystavil v roce 2008 v Římě, kde mu říkali Il Mago (kouzelník). Poznali jsme se s ním ve Sv. Salvatoru na jeho další, už domácí výstavě skrze Hanu Rysovou (jak se sama dávno cítí), součást inventáře tamní vysokoškolské farnosti. Jezuita Petr Vacík, kněz a lektor duchovních exercicií, ale i zenových cvičení a večerů s inspirativními filmy, neúnavný sběrač krásných kamenů a na snímcích stejně ryzích okamži-ků, je tu mezi námi upřímně vítán.

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<