Marta Morice - Dovnitř

Když pracuji s barvou, myslím na její hloubku, na místo jinde, na prostor pro projekci našich vlastních myšlenek, na neurčité formy. Pohybuji se vpřed v barvách, jako se pohybuji vpřed v hlubokých lesích střední Evropy, kde se člověk ztrácí a nachází sám sebe. Čím více se nořím do barev, tím více rozeznávám propast vodního světa. Akvarel mě zajímá jako skvrna, jako náhoda chtěná i nechtěná, jako souběh náhodných neočekávaných setkání, pro svoji nepředvídatelnost výsledku na těžké cestě k lehkosti.

Pronikáme do lesa, jako se noříme do hlubin oceánu. Fatálně se ztrácíme, překračujeme bludné kořeny, za nimiž se nacházejí nepoznaná místa, lákají nás a odpuzují zároveň, les to jsou víly, jeleni, vlci a nečekané bytosti.

Pronikáme do lesa, jako se noříme do hlubin oceánu, jako se přibližujeme k neznámému obličeji. Ochočit les, pohltit moře, ústřice, borůvky, být doma v lese, být doma pod hladinou, nechat proplouvat slova, ty hbité ryby.

Pronikáme do lesa, jako se noříme do hlubin oceánu, jako když malujeme akvarelem, nevíme, co nás čeká na konci cesty, bludný kořen šedých skvrn, nemožnost vyprostit se ze zajetí chaluh a řas, uváznutí pod hladinou, ztracení v lese anebo slunečné mýtiny průzračných barev, vynoření se nad hladinou.

Marta Morice