Ivana Kubová - Grafika

Tak jako je pro Annu Vančátovou podnětná představivost dětí, které i proto ráda učí, je pro Ivanu podobně významná role arteterapeutky. Jak už loni v šumperské městské knihovně řekl kolega z léčebny ve Šternberku, MUDr. Tomáš Přikryl, platí, že děti, duševně nemocní a výtvarníci mají k sobě blízko a jejich svobodné vidění světa je navzájem inspirující. Na rozdíl od Anny, pro kterou je příběh v malbě nezbytný, vystačí si  Ivana jen s volným záznamem přírody v její obecnosti. Živou krajinou jí může být stejně tak vzorek na utěrce jako rýha na zdi, cokoli, co v ní vyvolá vzpomínku a napoví jinou možnost uspořádání celku obrazové plochy.

Začala velkoplošnou olejomalbou na plátně, v dobrém duchu ovlivněna i profesorem na akademii, Františkem Hodonským. Na stáži v Ženevě v ateliéru grafiky výchozí formát výrazně zmenšila, a v leptu, později už trvale v technice suché jehly, ať v kombinaci s monotypem či bez něho nebo jindy i v barevném linorytu se našla a zabydlela dodnes. Vyhovuje jí mnohem víc než drahá a zdlouhavě vrstvená malba. Čeho se ale drží, je sytá barva a proces rukodělnosti. Vyhýbá se všem novým, odosobněným prostředkům a je tím doma i v galerii, která na práci rukou, jako na jedné ze zásadních podmínek ve volbě autorů trvá.

Ivana střídá i v řadě variací barevné podání tisku a výchozí rozvrh plochy získává užitím odlišných barev monotypu bohatě proměnlivou podobu. Rozvíjí ji i v opakování znakových prvků, jemně rozehraných ve volné kresbě rydlem od ruky; v malých posuvech měkké geometrie organické povahy a v prolínání do sebe zasouvaných kruhů rytmu oblých linií a bodů. Míra jejich účinnosti pramení v síle přítomného okamžiku, spočívá v jeho napětí a v souladu všech tónů snad až hudebně laděné skladby. A na nás zbývá nechat se vtáhnout, ponořit se do jejího víření a naslouchat mu bez otázek, v čiré radosti...

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<