David Bartoň - Krajiny viděné

Malíř David Bartoň je vystudovaný zootechnik, pak ale živící se jiným způsobem; několik let i hostinský v Červeném Hrádku u Telče a dávný přítel řady aktivistů z předlistopadové doby. Je malíř samouk a původně Jihočech; proto mu zpočátku byl vzorem táborský mistr Karel Valter a později i Oldřich Smutný a Václav Rožánek. Výstavy mu zahajoval Ivan Martin Jirous a dodnes rád uvádí Jaromír Zemina, se kterým spolupracoval za svého působení v záslužné roli galeristy telčského Hasičského domu.

David je krajinář; figurou se zabývá jenom okrajově, v drsně laskavých portrétech hospodských hostů a často i nejbližších přátel. Tou jemu vlastní přírodou je okolí Telče, ale i Johnovy rodné Třešti a Třebíče, osamělá pole v krajině ticha bez lidí. Syrová planina větrů a vleklých zim Vysočiny je malována pod vysoko položeným obzorem a někde i bez nebe, místem přesně daná a zároveň tvarově až na dřeň oproštěná. Pamětí venku vstřebaná a jen zběžně zaznamenaná v rozložení svých prvků, v základních liniích a ve slovních poznámkách. Maluje podle nich doma hutnou šedí, bělobou a okrem, ale i jasně červenou barevností hlíny, ostrou žlutí nebo oranžovou, zelení a modří; plnou silou sytých olejových barev.

Nezkažen školami, je přirozeně otevřený všemu co přichází a samo se nabízí, co ho zaujme a těší. Nebojí se být ani zdánlivě naivní. V poloze čistotou výrazu blízké Art brut věrně drží se viděného až do jeho podružných detailů, a zároveň svůj obraz podřizuje ryze výtvarné skladbě. Nechává plochu prostoupit uzlovými body a jindy duhovými pruhy, protkanou sítí cest a osnovou brázd v jejich vláčném plynutí. Maluje nejen zvolené místo, ale i niterně proměněnou samokrajinu malby, ponořený v čiré radosti z barev. Až bytostná malba je mu tak cílem; je ale i sondou k duši země a způsobem živého dotyku s ní.

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<