Ilona Chválová - Z mé zahrady

Malířka Ilona Chválová žije a působí i pedagogicky v Liberci, studiem je ale spjata s Olomoucí, kde opakovaně vystavovala. Máme tam společné přátele, a přece jsme se před šumperskou výstavou nepotkali. Víme o ní i z jiné strany, a přestože známe její rozsáhlou výtvarnou práci až na výjimky zprostředkovaně, je i tak zjevné, že jejím jádrem je vcítění se do živé skutečnosti zjitřenou myslí, ale i smyslově a na vlastní kůži. Bytostným položením se do záře světla a svobody prostoru, a stejně tak do vzácného materiálu, který používá.

Po léta je to nepálský ruční papír z rostlinných vláken. Vábí ji krásou nervní tkáně a na výsledku se výrazně podílí. Maluje vlastní kombinovanou technikou sypkými, dříve zemitými jíly, popelem a sazemi, teď už i jasnými tóny barevných pigmentů. Ale kromě obrazu je to i hudba a zpěv, kterému se věnovala i profesionálně a cosi z něho v jejích rychlých gestech rezonuje, vlní se a odvíjí do melodie uvolněných linií malby.

Útržky čitelných podob se dávno vytratily. Poslední stopy ještě rozpoznatelné reality rozpustily se v jasu a radosti. Proměněné ve chvění, rozplynuly se v mateční lázni všeho bytí. Vymizel pevný a pro ni svazující tvar. Zůstala barva v jejím rozpínání a přelévání. Obraz rodí se sám a v dané chvíli děje se kdesi v ní.

Nemálo cestovala, a snad i bezděčně v protisměru času zpátky ke kořenům. Od pozdní samoty dnešní odosobněné civilizace, ztělesněné Amerikou, do Nepálu. Tam obrazně do středověku a následně až k prapočátku starověkého společenství lidí Nové Guineje. Od rozvolněných vazeb k pevnému zakotvení života v jeho ryzí přirozenosti. Právě tu hledala všude, a nalezla doma ve zde vystavených, hustě protkaných vizích z vlastní zahrady. V oblé úplnosti místa zdánlivě tak všedního.

Miroslav Koval