Jana Švábová - Pastely a akvarely

V srpnu roku 2014 galerie hostila kameninové sochy a sochařsky pevné kresby Mojmíra Preclíka (1931-2001) a letos ho tu střídá životní partnerka, Jana Švábová (1939-2017). Už tehdy jsme si chtěli vypůjčit i její velejemné suché pastely, akvarely a kresby, ale nebylo možné se spolu domluvit. Nebyla na tom zdravotně dobře, výtvarnou práci před časem ukončila a zůstalo tak jenom u výstavy Mojmírovy. Loni v létě jsme se v Praze na její výstavě v Týnské literární kavárně setkali s dcerou Marií a s architektem Janem Formanem, který se o autorčin odkaz obětavě stará a k naší radosti výstavu snadno s oběma domluvili. V příštím roce chystá po deseti letech znovu Jan Kapusta, ředitel galerie v jejím rodném Náchodě velkou retrospektivu, teď už k nedožitým osmdesátinám a zdejší komorní soubor ji tak předznamenává.

Jana byla skvělým samoukem nejen výtvarným, ale už od dětství i nadějnou herečkou, aby se v obojím s léty vypracovala k ryzí profesionalitě. Naposledy hrála v divadle Maringotka, vedeném Zuzanou Kočovou, matkou Jana Buriana, únorového autora galerie. S Jiřím Šerých, historikem umění, který se výrazně podílel na uspořádání díla Bohuslava Reynka, důvěrně poznala Petrkov a vedle jiných básnických sbírek kresbami doprovodila i knihu Suzanne Renaudové s názvem Rozmarýn: výběr z českých lidových písní a balad, přeložených do francouzštiny. Malým formátem, podobnou skromností motivu v náznaku a ve zkratce vyprávěných okamžiků života potkává se zřetelně i s Reynkovou grafikou.

Od konce sedmdesátých let žili dvacet let s Mojmírem v dřevěnici se švestkovým hájkem, jejich přírodní svatyní. Prožili tam šťastné roky naplněné prací a dali život své dceři Marii. Jana jí kreslila rozmývanou tuší a akvarelem "abstrakaté" bytosti Akvarelců a Akvarelek. V následujících letech pracovala převážně se suchým pastelem v měkkém podání tenké čáry ve volných skvrnách prsty vtíraných tónů kresby, často i poslepu utvářené a někdy i kávou anebo vínem zabarvené. V důvěrném dotýkání se prostých věcí a jevů v podobě symbolů, zakotvených v poloze kdesi mezi niterně uviděnou krajinou, jejím příběhem a lidským osudem, živou vzpomínkou, pocitem, myšlenkou. To všechno rodilo se jí v čiré radosti a s přirozenou lehkostí. Někdy před rokem 2014 se ale nadobro výtvarně odmlčela a později snad i zapomněla, že byla kdy malířkou. O to větší pozornost si její ohromné maličkosti zaslouží...

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<