Igor Malijevský - Fotografie

"Dobrá fotografie musí zachycovat něco, co není vidět." (I.M.)

I v záplavě všem dostupných digitálních snímků a tisků trvá tu přísně rukodělná, černobílá fotografie v deseti kopiích; pak Igor její negativ zničí. Počtem a rozměrem vymezená, blíží se grafice. Je v ní znát podobně pomalý čas zrání a dotyku ruky. Střídmost v náznaku a v nedopovězení je jí vlastní. Někde už jen části věcí a těl vstupují do a vystupují z formátu, jako stíny na zdi, na kmeni stromu a zemi, v odhmotněné ne-přítomnosti zrcadlené ve sklech a jindy ukryté do obrazů odražených nebo kamsi přenesených, ve vrstvení a prolínání zaslechlých útržků vět příběhů dne. Jejich objektivem zachycená subjektivní vize, zahlédnutá pod závojem zjitřeného ticha v rozostřeném snu novoromantika, mísí se s civilní prostotou motivu.

Ryzí syrovost východu a svou duši venkovana nabízí západu, kde často vystavuje a potkává ji i tam. Rozpoznává sama sebe ve chvílích samoty dění za závěsem, za clonou šera, noční tmy a světla v tmách; v bezčasí všednodenních periferií měst, v paměti setřených vzkazů z oprýskaných zdí, opuštěných míst a zadních branek života, na hony vzdáleného i jenom náznaku okázalosti. A ať kdekoli, doma i na cestách, všude potvrzuje své souznění s Vladimírem Vysockým, s ruskou poezií, bytostně prostoupenou Jeseninovým steskem i osvobodivým smíchem Velemira Chlebnikova, až uhranutý krásou pomíjivosti: " hosté přicházejí, a hned zase odejdou..."

Co ale v hloubi mysli trvá, jsou stopy účasti na zázraku bytí. Záblesky prchavých okamžiků a živých setkání v čiré svobodě tuláka bez hranic, "běguna" Olgy Tokarczukové... blednoucí vzpomínky "dobrého přítele se špatnou pověstí", básníka Igora Malijevského, vzájemně provázaným slovem a obrazem poza-stavené, jsou jádrem jeho vyhraněné výpovědi...

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<