Václav Fiala - Prostor a tvar

Václav Fiala po léta kreslil, maloval a věnoval se grafice. Od počátku devadesátých let ale dává přednost soše. Sochařská práce s hmotou a prostorem ho pohltila. Je mu až drogou a nedovolí spočinout v klidu bez ní. Ať ve dřevě, v kameni nebo v kovu, jde u něho o základní tvary přehledné formy, cítěním blízké architektuře, výmluvně vázané k účelu a místu. Kreslí svou vizi do prostoru. Je s místem v souladu, je jím určována a vymezuje ho, proplétá v něm linie, směry a tvary. Jejich narůstání a rozrůstání, ale i obrůstání stěn a sloupů, někdy i kmene stromu ve volné krajině, je jejím poznávacím znakem. Je i jeho věrohodným podpisem. Staví sochu jako schránku, jako dům či nádobu, někde i relikviář nebo svatyni. A přece zůstává zároveň i prostou věcí. Je předmětem.

Přidává i barvu, raději ale nechá materiálu jeho vlastní povrch bez úprav. Dřevo opracovává minimálním zásahem do podoby trámů a hrubě zaoblených, po tesařsku čepovaných forem. Kámen někdy ohladí a jindy mu přizná přirozenou drsnost. Barvu užívá častěji u kovu, možná kromě výrazu i pro její ochrannou roli. Měřítko je tu vedlejší; ať malé nebo rozměrné objekty, mají hutnou krásu v síle své lapidárnosti. Skutečný rozměr na jejich monumentalitě nic nemění; snad jen ty velké víc vtahují dovnitř. Zvou k ponoření se do nich. Nezáleží proto ani tolik na tom, co kde právě vystavuje, co pro danou chvíli a daný prostor vyvolil.

Donedávna nebylo jasné, co přiveze do Šumperka, zda cosi nového ve dřevě, anebo kov, kámen a kresby v černé, nevěděl to dlouho ani on sám. V časové tísni ale zvítězila druhá varianta. Těším se na ni, a vím že výstava bude oživením programu roku. V návaznosti termínů pak i setkáním dvou sochařů. Vystřídá ho Luděk Míšek, další z absolventů školy Jindřicha Zeithammla, a dva z jarních měsíců budou tak v galerii ve znamení sochy.

Miroslav Koval