Oldřich Tichý - Ten oka mžik

Prožili jsme v rozdílné době oba pár let v Jiroudkově ateliéru. Někoho profesor ovlivnil i natrvalo; já s Michalem Ranným a před námi i po nás další se s ním v různé míře názorově míjeli, ale přestože jinak než svým štětcem poradit neuměl, do obrazů maloval jen bezradným. Byla téměř svobodná druhá polovina šedesátých let. To skončilo následnou ne-normalizací. Oldřich Tichý ho poznal v samém závěru jeho působení na akademii, a je jasné, proč si nerozuměli. I my se lišíme, ale pojí nás už i volba života mimo neklid města a pevný vztah ke spolehlivým prostředkům malby a kresby, navzdory všem novým médiím, všem zvratům a proměnám. Současnost je mi dávno zužováním kruhu, který obsáhne podstatné a ostatní se mě netýká. Jemu se svobodný prostor v pravou chvíli otevřel a s vervou mu vlastní ho naplňuje.

Od počátečních expresí, posílených arteterapeutickou praxí na kroměřížské psychiatrii a jistě i setkáním se samorostlou malbou Zdeňka Matyáše, živenou zemitostí Valašska, kam i ke svým prarodičům Oldřich jezdíval, pozvolna přešel do polohy jakési meta-fyziky předmětů a přírodních prvků, aby je v ní postupně oprošťoval a nejenom rozměrem monumentalizoval. Posouvá je do zdánlivě neosobní podoby, vrozeným citem silně prostoupené, a přece nesentimentální; do ryzí malby, nabité významy, znaky, symboly a metaforami života v plné síle. V její sošné věcnosti je už i barevná hmota obsahem. Maluje zdi a skrýše v ní, okna do nekonečna vesmírné noci. „Okna do tebe“ i do sebe sama. Do prapodstaty bytostného setkání s ní tváří v tvář, ve vztahu Já a Ty. Ve splynutí se skutečností, plně zpřítomněnou v každém nepatrném země-dílu. Ve zpochybnění závaznosti vzájemných rozměrů a v opakování proměnlivých prvků v jejich prostotě a strohosti. Uvolněným gestem ruky střídá tíhu s průzračností – a třeba i hutnou tíhu nebe oproti vzdušné lehkosti barevných hmot, polapených v labyrintu tkání „hlasitého ticha“, hustě členěného samonosnou osnovou rozvlněné geometrie od ruky - co dodat? Dávno chtěl jsem mu výstavu nabídnout; rozsahem i pro rozměry obrazů je pro něho galerie malá; ukáže nepatrný vzorek, jen část a jednu z etap dlouhé cesty; a přece by v ní jeho zřetelný hlas chyběl… !

Miroslav Koval