Nikola Čulík - Vnitřnosti

Jestli je Dušan Chládek v kresbě přísně neosobní, pak Nikola, ve stejném roce narozený, vystavuje tu naopak důvěrný deník. Je vysoce citlivý i na jemné odstíny záchvěvů duše, a všechno to kreslení, slovo a malba je mu i očistným procesem. Snad až s odzbrojující otevřeností čelí zmatkům doby, vnějšímu náporu a vnitřnímu přetlaku drsnou směsicí obrazné i slovní výpovědi, kterou dráždivý účinek obrazu ještě násobí. A přece vnímám její podstatu jako bytostně soucitnou.

Je čirá i temná a plná protikladů. Jednou maluje, jen aby pak dobře kreslil, a příště malba převládá. Obrazné mu se slovem srůstá a někde je už jenom jeho doladěním. I proto ilustruje, anebo spíš knihu svobodně doprovází. Vydává se až na dno, kde maluje a kreslí ve stavu vytržení, doslova o život, a přece je draze vykoupený výsledek rozměrem čímsi tak neprodejně malým, že si s jeho tržní cenou neví rady.

Vyjadřuje se souvisle i přerývaně v bezpočetných vlnách vizí kamsi přesně zaměřených, i volně, snad až v náhlém osvícení bleskem z čistého nebe. Rychle, s jistotou pevné ruky a myslí nadlehčenou sebeironií, i smrtelně vážně, aby se jindy a ve stejném zaujetí ponořil do polohy ryze studijní. Raději ale volí třeba i nevyzrálé, než aby se návratem opakoval. Navzájem mísí i rozdílné žánry, procesní postupy, materiály a techniky v širokém rozpětí od uvolněné exprese k záznamům detailů jen zdánlivě obyčejných věcí. Od výkřiku až po sebezapření. Ve výsostně ryzí syrovosti, ale i v očividné kráse, nevysvětlitelné logikou.

Už listování v kresbách je mu výstavou a sama výstava pak plynulým proudem živé výpovědi. Vyprávěným příběhem v jeho nové interpretaci, která se v daném prostoru, právě tady a teď stává jediným obrazem celistvé skladby i nesourodých prvků. Nikolu s ní v galerii upřímně vítám; u něho je to vždy událost jedinečná, ať už kde nakonec vystaví cokoli...

Miroslav Koval