Tomáš Herynek - Bytosti blízkého druhu II.

Tomáš Herynek je podobně jako v prosinci minulého roku Jana Bébarová tím, kdo v galerii rodinný kruh uzavírá. Je i druhým fotografem letošního programu. Portréty, které tu vystavuje především, vznikaly povětšinou v posledních dvou letech. Jak sám píše, jsou to tváře členů rodiny, jeho blízkých přátel a spolupracovníků, ale i lidí nahodile potkaných. Jsou živým svědectvím podnětných setkání a pro něho i trvalým zdrojem výjimečných zážitků a nových zkušeností, ve snímcích oživovaných a uchovaných. Fotografii nestudoval, je v ní ale pokorně učenlivým samoukem. Zdokonaluje se. Fotografuje od počátku devadesátých let, vážněji a s plným soustředěním zhruba od roku 2007. Zaujala ho krajina volná i městská a člověk v prostředí, které samo mnohé dopoví; tvář ve ztišení portrétu i člověk ve výmluvných situacích, u něho snad i cíleně přívětivých…

Z portrétních snímků je zřejmé, že jde o bytosti, které má rád a právem si jich váží, ať je to chirurg, boxer, malíř či výtvarný teoretik, moudrý a významný literát, mistr slova i čajového obřadu, mladý programátor, vyhraněný fotograf nebo technik, znalý nejen svého oboru. Zjevně lidé rozdílní a v různých vazbách k němu, a přece vesměs „bytosti blízkého druhu“, jak už název šumperské i předchozí olomoucké výstavy potvrzuje.

Jejich černobílé podání vede ke střídmosti, pevně ukotvené v holé podstatě. Zbytečně od ní pozornost ničím neodvádí. Jemnou kresbou světla a stínu a především jednoznačným tvarem výsledek podtrhuje. Jindy naopak barvou prohloubí důvěrnost chvíle anebo zvýrazní věcnou povahu záběru. Portréty, které výstavě dominují, doprovodil souborem malých formátů, postřehů ze života, třeba okrajových, ale jiskřivých okamžiků. Ty její celek nadlehčují. Výstavu vzácně tichou a ve skromnosti ryzí svou přítomností dotvářejí.

Miroslav Koval