Marie Ladrová - Nebe / Země!

Marie Ladrová maluje tradiční akvarelovou technikou vlastními přírodními barvami na ručním bavlněném papíře, někdy uvolněně  a jindy s fotografickou přesností. Zabývá se i léčivým účinkem svých modelek, především tří dřevokazných hub: outkovky pestré, rezavce šikmého a lesklokorky lesklé. Společenství hub pro ni představuje samostatnou říši a své kresbo-malby vnímá jako jejich portréty. V dávných mýtech byly houby symbolem jinakosti nejenom kvůli halucinogenním účinkům, vyvolaným psychoaktivními látkami. Jsou krásné, ale obestřené nevyzpytatelností a mohou být i zákeřné. Ztělesňují živelnou sílu země. V jejich podhoubí malířka nachází shodu s lidským podvědomím a nepochybuje o jejich inteligenci. Je živným polem prostoupeným moudrostí času: „Houby jsou bytosti, jsou tu dávno před tím, než jsme tu byli my a mnohem víc než my rozumí světu!“ Suší a ukládá je jako léčiva a z některých louhuje barviva pro své akvarely. Vedle hub maluje vlastní tělové pocity a stavy. Zaznamenává si sny a  promítá je do krajiny. Obojím se sama sobě otevírá, získává hlubší spojení se zemí a lépe rozumí tomu, co ji obklopuje.

Poznamenala si:„Akvarel je až živočišný pohyb mezi protiklady. Tekutina se rozlévá a dává vzniknout něčemu, co chci a i tomu ostatnímu, co mi bylo skryto. Mám možnost objevovat a zkoumat skvrny, posvítit si na ně a buď je nechat žít vlastním životem nebo určit směr jejich vznikání. Někdy jim fénem zkrátím dobu zrání, zamrazím je. Tělo hraje velkou roli. Papír mám raději větší než moje tělo. Občas si do toho moře barvy lehnu a počkám, až kůže pigment vysuší.

Zvířata, krajiny a houby mlčí. Maluju je tak jak jsou, jak mluví ke mně. Krajiny jen v krajině provoněné větrem a zimou. Vždy si pak vzpomenu dopodrobna, je to taková tělesná fotografie“. Důvěrná blízkost je pro ni zásadní. Jinde si zapsala:„Na přelomu let 2017-2018 jsem každý den namalovala jeden autoportrét, jsou to vlastně mé sestry, sestry proměny“. Ráda pracuje i s objekty z papíru nebo z houbové tkáně troudnatce kopitovitého, kdysi používané na čepice nebo vesty v jejím rodném Chodsku.

Vedle toho vyjadřuje se i hudbou podobného ladění a nejraději na těremin, bezdotykový nástroj, reagující na jemné pohyby rukou. Spolu s akvarelem učí na něm hrát i jiné. Vše zbývající už výstava dopoví...

Miroslav Koval