Marta Hošková - Od středu

Krom užité malby v Uherském Hradišti studovala Marta i v pověstném Ateliéru veškerého sochařství u Kurta Gebauera, a obojí se u ní přirozeně mísí. Výrazně se projevuje už ve výběru často nezvyklých nebo nestálých materiálů a krajně úsporným zásahem do jejich hmotné podstaty.

K vyjádření postačí jí někdy pouhé proříznutí vrstveného papíru či textilie, spolu s využitím proměnlivého pozadí, trávy nebo zdi. Jako pigment malby jí posloužila hlína a podkladem byla opět zeď. Kreslila pískem, ať volně sypaným nebo jindy v jeho kombinaci s barvou. Poradila si stejně dobře s prachem rozvrstveným na koberci a jinde dřevo, hobliny a větvoví proměnila ve zvíře v trávě číhající. Zároveň kreslí možná až překvapivě jemně perem a čínskou tuší, anebo tužkou, rychle a poslepu, ale výsledek je podobně snový. Občas pracuje i s plechem, pásovinou, akrylem a sádrou. A přece víc než o trvanlivost jde jí o samotný proces, provázený usebranou rukodělnou meditací. To o ní platí především. Veškerá zjevná různorodost Martiny práce je v tom smyslu jednolitá. Zdánlivá jednoduchost je tu jen zdrženlivě cudnou čistotou a přívětivá hravost zároveň i vážností.

Galerii zná a zhruba čtyři roky po svém muži Pavlovi vstupuje do ní s vlastní instalací, ovlivněnou její vyvážeností. Měkká symetrie, o které se zmiňuje, je zásadní a významnou zkušeností. Je to i lidská figura, její tělo a tvář, rostlinný stvol a květ i krystalické narůstání neživé hmoty. Tají v sobě ale i vrcholnou vstřícnost. Úplné a neúhybné souznění bytostného Já a Ty v živém a čelném setkání se skutečností. A místem takového setkání je snad i každá, s daným prostorem citlivě vyladěná Martina výstava.

Miroslav Koval