Jiří Kosík - Malíř a básník

Samorostlý malíř a mile poťouchlý básník Jiří Kosík, v galerii další z "ryzích bláznů božích", zahajuje její nový rok a je v ní radostně vítán. Svobodně hraje si s obrazy a slovy, a všechno, co ho kdy potkalo i co se právě děje nebo co mu naskočí někde i letmo zaslechnuté, je trvale zdrojem obojího.

Míchá rovnou jedno s třetím nebo i desátým, a co mu na mysl přijde, ať už z bludiště paměti anebo z běhu života samo se vynoří, padne mu do oka a v hlavě uvízne, to bez zábran vypoví drsně a laskavě zároveň. Nalezené téma zhruba navodí a nechá v syrovém stavu, a smysl výpovědi, často promísené s nesmyslem, zajiskří vtipem a pohladí.

Hravě vyřeší i kvadraturu kruhu (sbírka"Vesmírný trpaslík") a v rytmu slov jeho "Lidové písně" o noze utnuté soustruhem zřetelně slyším, jak si pod nimi tiše zpívá trampskou Niagaru. Nic si neodepře a s bezmeznou otevřeností promění viděné, slyšené i přečtené v živoucí dotyky a snivé vize. V obrazy stavů své zjitřené mysli. Převrství je, zpochybní a znovu sváže různé v jediném. A ani zjevná znalost malby nebrzdí ho ve výběru prostředků a ve způsobu jejich použití. Rád podvolí se šťastné náhodě a nemaří čas příliš čistým rukopisem.

Kreslí rychlým tahem štětce a jen zběžně vymezí jednoduchý tvar na ploše papíru, malbou uhnětené. Mění styly, techniku a způsob práce, a přece je všude a ve všem vyhraněný, na první pohled zřetelně rozpoznatelný svým zkratkovitým přednesem. Je úplně svobodný a ničím nesvázaný, stejně tak, jako Petr Válek, Jan Kadubec nebo Dušan Urbaník v Mapách myšlenek. Jako oni nic nepředstírá, na nic si nehraje a s nikým nezápolí. Poddává se malbě, noří se do ní uvolněně, s chutí a bez ohledu na odezvu, jen pro ni samou. Nic lepšího mu snad ani nelze přát.

Miroslav Koval

Poděkování světu: mým rodičům, protože jinak bych nebyl. Vládě ČR za placenou doživotní dovolenou. Ministerstvu financí za to, že si my boháči můžeme odepisovat daně. Všem zvířátkům na světě, že ještě jsou.

Jiří Kosík

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<