Ludmila Padrtová - V radosti z malby

Zjevením, jakým byla v galerii v srpnu roku 2010 výstava Zdeny Strobachové (1932-2005), která se v ústraní a teprve v posledním dvacetiletí života plně vnořila do svobodné a někdy i drásavé malby, je i donedávna světu ukrytá malířka Ludmila Padrtová (*1931). Na rozdíl od Sidoniiných jsou ale její práce malé a cíleně i prosté.

Paní Ludmila začala malovat zhruba ve dvaceti letech, aby už před třicítkou výtvarnou činnost přerušila, kromě fotozáznamů přírody v mezidobí odmlky. Vrátila se k ní až počátkem roku 2011. Příčina padesátileté pauzy spočívá asi i v dobových souvislostech, možná ale víc ve skromnosti. O znovuobjevení první etapy se před lety zasloužil Jiří Valoch, o uspořádání druhé s pozorností sobě vlastní pak vedle jiných i Ladislav Daněk. Oběma dlužíme dík.

Už její první etapa je niterně spřízněná s objevnou grafikou Vladimíra Boudníka (1924-1968). Snad i tkví v poloze blízké informelu, především je ale živou nervní tkání lyrické malby. Od bezprostředně viděného tíhne k uvolněné linii gesta ruky a někdy i k jedné barvě. A zároveň rodí se v reálné podobě v mysli. Obecné úvahy mísí v ní s rozpomínkou na malé příhody dne a na krajinu, znovu v paměti probuzenou. To proto je pod povrchem zdálivě odtažité formy její malba tak pocitově sdělná a později už i názvem doladěná. Někde tak střídmou věcností připomene i barevné kresby Michala Ranného (1946-1981) anebo pozdní dílo samotářského malíře, Roberta Hliněnského (1908-1979).

Jílkova galerie nabízí ukázky z druhého období. V souběhu s výstavou v Muzeu umění v Olomouci je volba zaměřena na drobné záznamy s tématem volného pohybu, prostoru a vzletu. Na skryté motivy dějů přírody a na ptáky v oblacích. V radosti pevně ukotvená malba Ludmily Padrtové je vzácná ve své ryzí čistotě. Pozapomenutá a neprávem míjená malířka do zdejší kmenové linie přirozeně patří.

Miroslav Koval