Petr Štěpán - Uvidět hudbu

Petr Štěpán je letos první ze dvou v galerii vystavujících, kteří se vedle obrazného vyjadřují i hudbou. Tím druhým bude v létě violoncellista Petr Hejný. Znají se dlouho, hrávali v triu spolu s profesorem Ladislavem Čepelákem v grafickém ateliéru v čase, kdy u něho první z nich studoval. Oba se pohybují tam, kde se hudba s obrazem prolíná a vzájemně posiluje. Jeden si jako vůdčí zvolil obraz, druhý upřednostnil hudbu, ale oba zůstali dvojdomí. Petr Hejný i komponuje, Petr Štěpán studium skladby u Ilji Hurníka vzdal a místo partitury donesl mu kresby. Hudba ho ale neopustila a jeho malbu i grafiku prostupuje.

Je varhaníkem a se svým sborem mladistvých nadšenců zpívají v kostele sv. Gotharda v Českém Brodě podle vlnivých čar, bodů a valérů jeho kreslených "partitur", někde doprovázených i notou nebo vloženým slovem. Sám zkouší hrát své "klávesové" kresby. Nevnímá je jako grafické partitury v pojetí Milana Grygara a jemu blízkých výtvarníků, ale touží co nejpevněji obojí propojit a vtělenou hudbu uvidět. Nechává ji prorůstat v jemně chvějivém rytmu linií, barev a tónů tiché modlitby své niterné výpovědi, zakotvené v přirozeném řádu bytí a v pevné víře v duchovní povahu všehomíra, rozpoznaného jako živé slovo Boží.

Už názvy obrazů, kresb a grafik to dosvědčují. Vzývající anděl vystavenému souboru dominuje, celý ho pozvedá vzhůru do naděje a  zve do radosti. A ani Petrovo setkání s Jiřím Jílkem prostřednictvím soch a kreseb vystavených v jedné galerii není bez souvislostí. Navzdory času, rozdílné povaze a naladění obou si spolu dobře rozumí. Jílkovy sochy rodily se ze vzpomínek na mladá léta prožitá právě v okolí Českého Brodu. Jeho Velké Pastorále, vázané k mělké roklince u nedalekých Kšel a Petrovi andělé, zrcadlící se navzájem uprostřed hlavní a jí protilehlé stěny s okny, mluví stejnou řečí. Jsou harmonickým dvojhlasem.

Miroslav Koval