www.galerie-sumperk.cz

Jana Budíková - Houštiny

7. 8. – 1. 9. 2019

list k výstavě


V houštinách paměti splývá sen se skutečností a obojí mísí se tak, že nevíme, co stalo se a co zdálo se nám. To jen jizvy si neseme dál do nepatrného a neuchopitelného okamžiku prožívané přítomnosti, kterým budoucí protéká do nebytí a v něm nenávratně mizí. Janina malba vstřebává nerozlišitelně obojí. Prchavost paměti překonává ustáleným obrazem. Cosi v něm tušíme, rozpoznáváme, promítáme si do něho své vlastní prožitky, sny a vize. Proměňuje se nám před očima, je Boudníkovou skvrnou na zdi, ve které se vzpomínka zrcadlí, vynořuje v bezpočetných podobách. Rozpomínáme se na pozapomenuté, vrací nám kdysi uviděné, rodí nové obrazy, vyvolává tušené. Z bezejmenného krystalizuje v pevný tvar a znovu se rozplývá a mění se v jiný. V dílčím zpřítomní celistvé, v bdělém sebezapomnění navrací nás jednotě, kterou jsme spojeni tady a teď nerozlučně se vším bytím.

Jana nic nezobrazuje a přece je její obraz reálný. Všechno to matoucí zkoumání a třídění, dělení a přivlastňování taje v prvotním úžasu, kde není už velké a malé, blízké a vzdálené, lehké a těžké. Všechno je tu obrazem vtěleného ve vtělené skutečnosti, přečteného v knize Země, v jejím životě i v ní samé, v jediném zdroji dostupného poznání a prožívání. To proto je abstrakce zavádějícím pojmem bez obsahu. Stejně jako je někdy více a jindy méně světla, je jen větší nebo menší míra zobecnění živě uviděného.

V barevné tkáni malby, snad i podobné Mandelbrotovým fraktálům, v omezení se v ní jenom na to základní, na její hmotu, rytmus, chaos i řád, našla si Jana svobodu vyjádření a zachování všeho, co jinak sotva uchopitelné vrství se a kypí, houstne a vzájemně prorůstá, vstupuje a trvá i mizí v pomíjivém proudu času. Čím každodenně žije, v čem potkává se s každým z nás a čemu snadno porozumíme anebo spíš (s Petrem Šmahou) co z ní v sobě pocítíme při setkání s jejími obrazy.

Miroslav Koval


… „Nikdy si nemůžeme být jisti, že to, co vidíme, byl ještě autorčin záměr, a nebo už naše probuzená fantazie. Jasné už není skoro nic, ani dole ani nahoře, uvnitř nebo vně, všechno je najednou. Jana Budíková toho hodně skrývá, a mnoho odhaluje. V místech spojů a překřížení lze z jedné vrstvy kresby či malby přestoupit do jiné významové roviny, měnit směr, vytvářet si tak osobní spojení, postupně zhmotňovat své vlastní představy…“.

Jiří Hůla, 2003


„… Ve svých obrazech pozvolna vrství dynamické barevné znaky, až vzniká živá, pestrá orchestrace barev a gest. Z nekonečné souhry jednotlivých doteků, z nichž je především cítit vědomí o hodnotě tvořivé lidské ruky, se zhmotňuje pečlivě koordinovaná stavba obrazové představy. Tato stavba se objevuje před našima očima trochu jako zjevení, vynořující se a znovu se vytrácející v uhrančivé síti rozechvělých čar a plošek…“

Richard Drury, 2008


Jana Budíková - Houštiny - vernisáž

Jana Budíková - Houštiny - instalace

Jana Budíková - Houštiny