Jana Kasalová - Dopisy odjinud

Jana Kasalová si zachovává odstup. Myslí pojmově, kreslí ale ryze pocitově a teprve samotný proces je proto rozhodující. Nalézá nové motivy v daném prostoru a čase v propojení živě přítomného s minulým a osobního se společně sdíleným.

Pracuje s papírem a na papíře. Vrší oboustranné kresby na tenkých průsvitných arších a podkládá je mapou. Muchlá je a kolážuje, zasahuje do nich barvou, volně je pokrývá písmem, často i nečitelnými znaky, a jindy na ně "kreslí" rozsypanými červenými korálky.

Její kresby jsou zároveň hutným navrstvením jemných dotyků i odrazem vzájemných lidských vztahů. Jsou ale i připomínkou pevného pouta člověka a přírody. Zabývá se zjevnou shodou biorytmů svého a zvířecího těla, vžívá se do něho a ztotožňuje se s ním. Svět zvířat a lidí vrací se jí tak do původní jednoty.

Naslouchá krajině uložené ve své vlastní i v její paměti, čte vzkazy z tříště dnů a uplynulých proměn. Obrazně vstupuje do místa svého narození a mísí ho s pozdějšími domovy. Posílá "dopisy odjinud", odpovídá na ně a stává se jejich svorníkem. Nachází v nich své kořeny, upevňuje vazby k nim a poznává samu sebe. Ve vrstvách papírů propojuje vrstvy času a nechá je prorůstat. A přestože mají Janiny kresby přesně určené výchozí téma, jsou ve výsledku novou skutečností. Jejich podoba rodí se a zraje v průběhu práce a je slovy původního záměru v úplnosti nenahraditelná. Navzdory konceptu je tak čistě výtvarnou řečí. 

Pro šumperskou výstavu Jana vybrala dvanáct kreseb o větším formátu, z nichž některé mají rozměr 100 x 200 cm. Její dílo je ale mnohem vrstevnatější, nevyhýbá se plátnům, fotografiím videu a instalaci. Na letošní společné výstavě v italské Neapoli představí kromě videa i ukázku své performance.

Miroslav Koval